Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.
(Robert Fulghum)

Rekapitulace

Dobruška
30. 12. 2008
RekapitulaceNějak se mi do té letošní rekapitulace vůbec nechce. Předsevzala jsem si už loni, že na špatné hned, ale rázem zapomenu. Znáte to všichni, o Silvestru si slibujeme hory doly – a později? Skutek utek. Ta zatracená novoroční předsevzetí…

Vlastně to nebyl až tak špatný rok, že jo? Máme tady recesi jako vyšitou, ceny základních potravin vyrostly do vesmírných výšek, lidi přicházejí o práci a o střechu nad hlavou, politici lžou víc než před rokem, obyčejný človíček dře do úmoru
a „ONI“ dřou kůži z něj… pcha, to všichni všechno víme, tak proř se rozčilovat a
ničit si to nejcennější, co máme – naše vlastní zdraví.

A protože vím, že na tom, co se děje kolem mne, bez mého přičinění nemůžu nic změnit, přemýšlím tím pádem nad svým osobním životem. S tím přece něco udělat můžu. Vyvstává otázka. Co jsem vlastně
letos dokázala já sama, nač můžu být pyšná?

Postavila jsem (a dokončila v termínu) základnu pod bazén. To bylo hned z jara ještě než začala vedra, což mě potěšilo a už jsem si lebedila, jak se letos přes léto budu čvachtat v mém opravdu soukromém bazénku. Jenže člověk míní, pán Bůh mění, mezitím nám začalo zatékat ze střechy. Vyděrač řemeslník to sice spravil: původní cena byla stanovena na čtyři tisíce. Vylezl na střechu údajně zkontrolovat rozsah škody, poté střechu otevřel a zmizel na dva nekonečné týdny z dohledu a dosahu telefonu.

Počkal na déšť, aby nám posléze „radostně mohl oznámit, že potřebujeme střechu celou novou, a
že tudíž původní cena je pouze utopií…protáhl si svou práci na celé léto a cenu na tisíc třináct! Zruinovala jsem můj kredit, ale situace byla zachráněna. Zmizel ihned po zaplacení a dříve, než jsem ho stačila přizabít…

Nájemník Kevin nás zkrátil o čtyři měsíce na nájmu. Byl jako štěnice, držel se dobrého bydla, energii měl zdarma včetně televize a jen tak ze srandy mi učil ostatní nájemníky „jak se vyhnout placení nájmu“. Vlastně to nebyl ani takový
horror, něco drog, něco chlastu, nekontrolované sexuální radovánky, ve tři ráno rachotící černošská rituální muzika, ta moderní, kdy bubny trhají uši a otřásají základy domu a celá produkce připomíná zemětřesení. Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy ho přijel vystěhovat celý kordon policajtů (samo že za moje peníze), tahle služba je
placená (měli ho zamordovat, jinak podvede vbrzku někoho dalšího) u nás se v tom zdokonalil k unikátnímu mistrovství, ale tohle americká policie v popisu práce nemá, i když musím připustit, že se jim to někdy povede… ve vší nevinnosti.

A do toho moje letni marodka. Ztratila jsem nejen čtyři tisíce dolarů na nájmu, ale i dvanáct kilo mé vlastní živé váhy během necelých deseti dnů. Což o to, zase jsem štíhlá fešanda, jen mě štve ten vysoký účet za endokrinologa, který pojišťovna
zaplatila jen zčásti. Štítná žláza je prostě prevít, no řekněte sami, kdo jiný by měl platit za to, že se mi porouchala?

Neuvěříte mi ten pocit štěstí a radostné euforie na konci léta, kdy v našem domě opět zavládl klid a mír. Směli jsme v noci dokonce i spát. Nemoc si taky dala pohov, no a já mohla prakticky normálně pokračovat. Přežili jsme to! Nádherné vítězství
ducha nad hmotou (teda pokud jsou prachy charakteru hmotného), přežili jsme to žhavé
léto jen se ztrátou cca dvaceti tisíc dolarů. Málem bych zapomněla – Dobrušákovi ještě ukradli auto-to jen na závěr, jako třešnička na dortu.

Pomaloučku jsme vplouvali do podzimu a zdálo se, že už nás nic nemůže překvapit, že nás už nic, ale
nic nepřemůže. Omyl! Někdo z neopatrných řidičů mi zabil kocoura. Přes tuhle ztrátu jsem se nepřenesla dodnes. Volební kampaň na prezidenta Spojených Států Amerických vrcholila. Hektický čas, plný stresu.

Za měsíc nato jsem se dověděla, že mi hrozí oslepnutí. Ne, že bych to netušila už dříve, ale když máte něco potvrzeno doktorem a na papíře, pěkně to s vámi otřese. Jenže-život pokračuje a asi jsem nenapravitelná optimistka, že se dívám do příštího roku s nadějí. S nadějí, že konečně budu moci poslat na dlouhodobou dovolenou tu armádu andělíčků strážných, co tento rok 2008 makala přesčas, že už se nic, ale nic zlého nepřihodí, že nový prezident bude vládnout ve jménu a ku prospěchu lidí samých, že se ekonomická situace zlepší natolik, že přežijeme aspoň ten rok následující…

A máme po svátcích! Předvánoční blbnutí máme za sebou-a světě div se-mám najednou pocit, jako
by mi něco chybělo!? Žádný mumraj okolo, oddech a klídeček. Polevila moje ostražitost-a ejhle! V neděli večer nás poctil návštěvou celičký místní hasičský sbor. Přijeli s celou parádou, blikačky, houkačky, čtyči pohotovostní vozidla. Náš
barák se dusil v kouři. Já svátečně odpočatá jsem zapomněla na sporáku kompot ze sušených švestek. Což o to, byli tady hned, během necelých tří minut a dokonce dříve, než jsem já sama stačila najít skutečnou příčinu „požáru“.

Sousedé z patra volali, protože se z jejich koupelny linul ten dým. Copak mě mohlo napadnout, že je to z mé kuchyně? Dobrušák přece seděl uvnitř, správně by měl první vyletět. Opak byl
pravdou. Seděl tam v tom dýmu, aniž by zaznamenal, že mu za zadkem hoří. Škoda, že jsem v tom šoku a zmatku nezjistila, co za komedii to sledoval, že se nenechal vyrušit ani pohromou. Mohla bych mu ji příště pouštět z kazety, kdyby mě chtěl zase
jednou otravovat…

A jako naschvál, nefungoval mi ani jeden požární hlásič (baterky byly vybrakované) „chytré opatření“ proti nechtěnému jekotu, což se stávalo často. Požární únikové schodiště bylo zastaveno čím jiným, než v tomto svátečním čase, než luxusním
vánočním stromečkem…

Výsledek? V pondělí sem dorazí inspekce a mě bude můj „nevinný omyl“ stát asi tisícovku na pokutě. Pěkně se mi ty svátky prodražily!

A přesto přes všechno jsem tu noc po tom všem usínala s pocitem vděku bdělým andělíčkům strážným. Nevyhořeli jsme! Měla jsem svou čisťoučkou postýlku v teple domova, sice to tady páchlo jako v pekle, ale, lidičky, já jsem přece jen dítko štestěny.

Proč? Protože jsem vše přežila, protože se radostně dívám do budoucnosti s nadějí. Doufám, že příští rok bude ten nejhezčí a samozřejmě věřím, že i pro vás… jen ještě musím oprášit loňské novoroční předsevzetí.

Na špatné rychle zapomenout a přivítat rok 2009 s otevřenou náručí….. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK! Naděje
přece umírá naposledy…


Vaše Dobruška


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 28.03.2024 a svátek má Soňa