Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Každý má dvě možnosti. Jsme buď naplněni láskou…, anebo strachem.
(Albert Einstein)

Let´s speak English … in San Francisco (9. díl)

Eliška Domanská
17. 12. 2008
Let´s speak English … in San Francisco (9. díl)Při své první návštěvě před pěti lety jsem úplnou náhodou zašla do jedné sendvičárny, kterou jsem právě míjela na Market Street. Měla jsem hlad. To místo se jmenovalo Lee´s Deli a já do něj od toho dne chodila obden.

Vždycky jsem tu měla to samé – sendvič s tuňákem a vaječným salátem. Ještě pořád v puse cítím jeho chuť. Sliny se mi na něj sbíhaly už měsíc před mým letošním odletem. Dokonce mám pocit, že jsem se na ten sendvič těšila víc než na Golden Gate Bridge!

Zajela jsem si pro něj ještě ten den. Vlastně na něm není nic zvláštního – dva plátky bílého toustového chleba, tuňák, vaječný salát, dva plátky rajčete a salátu, druhý plátek chleba. Ale já ten sendvič prostě miluju.

S voňavým papírovým pytlíkem jsem pak sprintovala na autobusovou zastávku a honem domů (tedy na ubytovnu). Přinesla jsem si ho na pokoj a tam jsem ho s až posvátnou obřadností rozbalila, pozvedla k ústům a za zvuku křupání salátu se do něj zakousla. MŇAM! Jak ráda bych si teď jeden dala!

Další skvělý tuňákový sendvič jsem objevila v pekárně Tart to Tart. Je kousek od Market Street, na rohu Mission a New Montgomery Street. Tady sice chybí vaječný salát, ale zato plátky chleba opečou, takže pak chutnají a krásně křupou jako topinky.

Ale já si tady mluvím o nějakých sendvičích a vy byste přitom nejraději něco jiného – ty slavné americké palačinky. Nebo se tomu říká lívance? V angličtině jsou to „pancakes“.

První jsem ochutnala v Denny´s. Tam je servírují jen samotné, ale když jsem servírce vysvětlila, že jsem turistka z Evropy, co přímo umírá touhou ochutnat je s jahodami a šlehačkou (tak jak jsem to viděla v Pretty Woman), tak mi ty palačinky přinesla s jahodami a šlehačkou navrchu. „Perfect!“ zaradovala jsem se jak dítě v hračkářství.

Ale ty opravdu vyhlášené pancakes mají v restauraci Ihop. Jedna je na Beach Street hned kousek od PIER 39.

Pancakes chutnají trošku jako ty naše palačinky, ale jsou hrozně syté – já si v Denny´s dala tři někdy kolem poledne a po zbytek dne jsem nemusela vůbec jíst. A to nejsem žádná dietářka (ovšem nejsem ani ten typ, co se přejídá)! Ale zpátky – ochutnala jsem je s broskvemi, banány, lesními plody a jahodami. Nejlépe chutnají s jahodami – ty jsou chuťově nejvýraznější. Ani broskve nejsou špatné. A samozřejmě je nezapomeňte zalít javorovým sirupem! No prostě jsou VÝBORNÉ!

Jeden den jsem si zašla do restaurace Mamma´s na Washington Square. Protože jsem ale o téhle restauraci už něco věděla, tak jsem si těsně před cestou snědla jednoho croissanta. Zvláštní najíst se předtím, než jdu do restaurace, že ano? Ale tady to mělo svůj důvod. Před restaurací jsem totiž celou hodinu (!!!) čekala ve frontě, než jsem se vůbec dostala dovnitř – tak oblíbená ta restaurace je. Když jsem byla asi v půlce, vyšel odtud jeden táta s rodinkou a směrem k nám čekajícím prohodil: „Není to nic moc“.

Lidé se zasmáli a o půl hodiny později jsem konečně seděla uvnitř a pochutnávala si na francouzském toustu s ovocem a javorovým sirupem. Skvělé – prostě skvělé.

Dalším místem byl Cliff House, který si dřepí na vrcholu útesu na samém konci Ocean beach. Uvnitř je restaurace s nádherným výhledem na Pacifik a útesy kolem. To jsem si nemohla nechat ujít! A když už jsem tam byla, tak jsem si objednala. Jen vybrat si byl problém – anglickou terminologii pro mořské plody a tvory dosud neovládám. Nakonec jsem si objednala co bylo nazvané „The Famous Cliff House Clam Cowder“.

Aha, takže nějaká vyhlášená specialita téhle restaurace. Objednala jsem si to – ale neměla jsem nejmenší tušení, co to je. Jen jsem se modlila, abych nebyla alergická na nějaké mořské potvory. To by byl průšvih! Taky jsem doufala, že v rámci nějakého toho nóbl naaranžování nebude uprostřed talíře sedět nějaký ten syrový „clow“ s prázdným pohledem vyčítavě upřeným přímo na mě. Naštěstí se nestalo ani jedno a já si moc pochutnala na polévce ze škeblí.

Na jedné ze svých cest od PIER 39 k Fisherman´s Wharf jsem si zašla do restaurace Johny Rockets. Jakmile jsem vešla, měla jsem pocit, jako bych se ocitla ve filmu Pomáda. Vybavení, oblečení obsluhy, hudba – všechno autentické. A k tomu dobové písničky jako Walk Like a Man, Pretty Woman a jiné. Na každém stolku byl malý jukebox, ve kterém jste si mohli zvolit, co se bude hrát.

Objednala jsem si jablečný pie (prostě to nemůžu přeložit jako koláč) a jahodový shake. Ale pozor, tohle byl shake s velkým S. Ve vysoké, štíhlé sklenici s kopečkem šlehačky navrch a navíc malá třešnička. Pie byl horký a dobrý a chutnal trošku jako lepší štrúdl a ten shake byl prostě božský.

A až vás při tom všem chození a ochutnávání přepadne žízeň, určitě zajděte do Jamba Juice na Market Street nebo vedle Tart to Tart. Tady dělají výborné ledové nápoje, vyrobené z čerstvě vymačkaných ovocných šťáv. A do nich vám podle vašeho přání přidají něco pro posílení imunitního systému, pro povzbuzení, pro posílení srdce, atd… Ale pití je to výborné – studené, ale výborné.

Jo a až se vám bude náhodou stýskat po Praze a vůbec po Čechách, tak si zajděte do Café Prague na Broadway Avenue. Česky mluvící obsluha, siluety Hradčan na stěnách, fotografie známých osobností a české jídlo. Skoro byste zapomněli, že jste v San Francisku. Tedy než vyjdete ven, kde zpoza protější budovy vykukuje špička budovy Transamerica Pyramid.

A příští týden už se budu se San Franciskem loučit. Zase :-) Ach jo.

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 28.03.2024 a svátek má Soňa