Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší než byla, přítomnost horší než je, a budoucnost růžovější než bude.
(Marcel Pagnol)

Když se vzbouří hormony…

Dobruška
25. 11. 2008
Když se vzbouří hormony…V hlavě se mi zatočilo, před očima jiskřičky, nozdry malinko rozšířené… Příliš dlouho jsem žila jen v babském světě, příliš dlouho ukázněná (uměle a z donucení).

Myslím, že zapracovala chemie a vzbouřily se mi hormony. Nebyl to žádný krasavec, na můj vkus trochu malý vzrůstem (sakra, jak já miluju vysoké mužské!), nakrátko ostříhané světle hnědé vlasy, docela dobře vyholený, límeček košile ležérně rozepnutý až do půli hrudi (bylo vedro, kdo by se pařil) a nahá paže přehozená přes okénko vozu nepostrádala svaly, ale jinak žádná sláva – jenže to tady „zavonělo chlapem“ a já za tou vůní šla slepě jako feromony zmámená hmyzí samička.

“Já bych do auta s cizím chlapem nesedla!“ Ozvala se za mými zády ježibaba Urszula v jadrné polštině. Mávla jsem rukou nazdařbůh… Strach? Proboha z čeho, lidi?!

Pavel se ukázal jako dobrý společník a ještě lepší diskutér. Musel sice udělat zadost společenským konvencím, ale přehoupl se přes zdvořilostní fráze s lehkostí, že by mu ztepilá gazela mohla závidět. Musím přiznat, že to zvládl na jedničku, i když nesplňoval ani jedno z kritérií, z mých osobních představ o ideálním partnerovi, které jsem si přivezla se sebou z Čech, z mého minulého života.

Nebyl starší než já, žádný pocit velké jistoty z něj nesálal na dálku, ale bylo v něm něco, co jsem dříve neznala, něco mile chlapeckého – a zároveň mužného, a docela mě to vzrušovalo.

Ten den jsem s ním do vozu nesedla. Odmítla jsem nonšalantně jeho pozvání na projížďku. Nerada sice, bylo to pokrytecké, protože za zády jsem cítila přísnou puritánskou porotu našich přítomných dam . Ale uvnitř jsem se chvěla jako osika, nedočkavostí, napětím, už tehdy jsem věděla, že je to jen otázkou času, kdy se
poddám.

Vracela jsem se už za tmy do bungalovu, na terasu, do své postele – pro tuto noc ještě sama – samička. „Přece jsem slušná ženská, žádná call girl, ale divoká fantazie mi skoro nedovolila usnout. Bude změna.

Netuším, jak jsem následující den přetrpěla. Pavel přijel (tak jak slíbil) přesně v sedm. Za zadkem se mi škodolibě i závistivě pošklebovala banda polských dívek a žen, když jsem nastupovala do vozu. V aute to vonělo tabákem, potem a zároveň
příjemnou kolínskou. Před očima se mi odvíjela šedá stužka cesty, kterou jsem ještě před
několika dny zvládala pěšky, pěkně po svých.

Poctivých šest mil to bylo k první benzínce, kde se daly koupit cigarety. První věc, co si v cizí zemi musíte uvědomit je, že nic není zadarmo. Za všechno se platí dříve či později. Zvláštně šťastná jsem se cítila. „Proč to pro mne děláš?“
Zeptala jsem se naivně sedíce vedle něj na sedadle spolujezdce, a ve chvíli, kdy jsem tu otázku vyslovila nahlas, mi to došlo. „Proč?! Chce se se mnou vyspat přece!“

Usmál se lehce ironicky a já bych se nejraději do země propadla studem za tu nehoráznou blbost, kterou jsem právě vyslovila.

Pavel otázku přešel mlčením a jak jsem řekla: jen se usmál a v tom úsměvu se mu rozlily vrásky kolem očí, ještě více zdůrazňující to prazvláštní, podmanivé chlapecké kouzlo. Věk jsem si netroufla odhadnout. Nač taky, vždyť to v té chvíli
vůbec nebylo důležité. Důležité bylo, že jsem se s ním cítila dobře – a ON se mnou taky.


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 757 dnů v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 08.12.2021 a svátek má Květoslava