Let´s speak English … in San Francisco (5. díl)
Eliška Domanská
29. 10. 2008
Jazykové pobyty v zahraničí jsou to nejlepší, co pro své jazykové znalosti můžete udělat, a to ze dvou důvodů: za prvé, místo stereotypního čtení anglických cvičení budete mít konečně příležitost mluvit, převádět česká slova, fráze i věty do angličtiny, a tím se ten jazyk naučíte používat. Za druhé, takový kurz trvá nonstop. Bez angličtiny se totiž v San Francisku neobejdete a používáte ji neustále – během lekcí, v obchodech, při rozhovoru s ostatními studenty, při sledování televize.
Pravdou je, že takový pobyt je ve skutečnosti praxe pro vaše teoretické znalosti angličtiny. A mám vůbec zmiňovat všechno to dobrodružství a zážitky, spojené s takovou cestou? A dobrodružství to opravdu je, hlavně pokud cestujete poprvé.
Já sama jsem si tehdy před pěti lety (když jsem do San Franciska jela poprvé) připadala jako Kryštof Kolumbus na své objevné výpravě. Všechno pro mě bylo nové a vzrušující. San Francisko pro mě tehdy byla jen změť barev a čísel a čar na mapě a nápisů Něco Street nebo Něco Square. Teď už to místo znám mnohem lépe … ale to sem nepatří. Ještě ne. Takže zpátky do školy.
Z nabídky kurzů si můžete vybrat nejen typ (obyčejný nebo přípravný ke zkouškám TOEFL), ale také intenzitu podle svého přání. Pokud si ale zvolíte ten nejintenzivnější kurz, pak vám zbude jen velmi, velmi málo času na samotné San Francisko (a to je přímo nemyslitelné). Mám lepší nápad – zvolte si ten nejméně intenzivní kurz.
Během dopoledních lekcí se pak určitě seznámíte s pár studenty, se kterými odpoledne vyrazíte do ulic San Franciska. Budete si povídat, poznávat město a tím své angličtině prospějete mnohem víc než sezením v zavřené třídě a biflováním gramatiky.
Ale jak to vůbec probíhá?
První pondělí po příletu se dělají vstupní testy, aby se zjistila míra vašeho vědění. S dostatečným předstihem jsem tedy vyšla ze dveří ubytovny na O´Farrell Street a zamířila na Powel Street, kde jsem nastoupila do Cable Car a jela tři bloky nahoru do kopce. Na Sutter Street jsem vystoupila a zamířila půl bloku k jazykové škole Intrax. Tuhle trasu jsem už neopustila. Je sice pravda, že tahle trasa pro mě byla lehce časově nevýhodná – mohla jsem totiž jít pěšky rovnou z ubytovny a ve škole bych byla dřív – jenže já jsem si jízdu v Cable Car hrozně užívala.
Ten první den byl dlouhý. Dělaly se rozřazovací testy a pohovory. Těmi nás provedla ředitelka Intraxu, Barbra Drizin. Samotné testy jsme dělali v malém divadle hned vedle školy. Barbra nás tady oficiálně přivítala a řekla nám pár slov o městě a o škole, o pravidlech, která ve škole jsou. Jedním z nich je mluvit anglicky. Často se totiž stává (vlastně se to děje pořád), že lidé stejných národností spolu mluví svým rodným jazykem. Je zajímavé to poslouchat – všechny ty jazyky a jejich výslovnost. Ale vy určitě budete pilní studenti, kteří budou mluvit anglicky i s krajanem J. No a nakonec nám Barbra představila svého kolegu Teda, aby nám řekl něco málo o San Francisku. Ted pracuje jako studentský poradce, což znamená, že v San Francisku zná každý kámen (doslova) a radí nezkušeným a neznalým studentům kam jít. Přiznám se, že mu jeho práci neskutečně závidím.
V úterý už se jelo, jak se říká, naostro. Ráno jsem si ještě (já i ostatní nováčci) vyzvedla informace o třídě, do které jsem byla přidělena, a zamířila jsem na první hodinu. Lekce probíhají úplně stejně jako u nás – dělá se gramatika, čtou se články nebo kapitoly knih, dělají se domácí úkoly. Těch bylo docela dost – chvílemi jsem měla pocit, že jsem přijela do San Franciska jen proto, abych tady dělala domácí úkoly (hlavně když jsme měli napsat nějaký příběh s použitím slovíček, co jsme probírali během hodiny). Naštěstí jsem si ale zařídila ten nejméně intenzivní kurz, a tak jsem měla jen do jedné hodiny a k tomu volné pátky (no není to bomba?), a tak jsem to více méně zvládala.
Tady bych vás taky měla upozornit na něco velmi důležitého: až si budete tenhle pobyt zařizovat, pečlivě si pročtěte fakturu a ne že ji jen přelétnete očima, jako jsem to udělala já. Já totiž udělala tu chybu, že jsem své cestovce důvěřovala (hlavně proto, že jsem s nimi na stejný pobyt jela už před pěti lety a tehdy bylo všechno v pořádku), a tak jsem ani moc nevěnovala pozornost tomu, co je na faktuře. Tedy jedno jsem si přečetla velmi pozorně – totiž že jedu do San Franciska. Jenže jsem nakonec skončila na úplně jiném kurzu, než jaký jsem chtěla. Takže si fakturu pečlivě přečtěte a zeptejte se na jakékoliv nesrovnalosti.
Ale bez ohledu na to, na jaký kurz mě moje cestovka poslala, jsem si celý pobyt užila. Každé odpoledne jsem ze školy šla rovnou na ubytovnu, rychle zhltla lehký oběd, sbalila svačinu a vyrazila do ulic tohoto nádherného města. Každý den jsem někam jela. Každý, každičký den. A kam že jsem to pořád chodila a co jsem všechno viděla? Nechte se překvapit. V příštím díle vám konečně nabídnu pár zajímavých míst. A v tom dalším díle přidám ještě pár navíc. Máte se na co těšit.
29. 10. 2008
Jazykové pobyty v zahraničí jsou to nejlepší, co pro své jazykové znalosti můžete udělat, a to ze dvou důvodů: za prvé, místo stereotypního čtení anglických cvičení budete mít konečně příležitost mluvit, převádět česká slova, fráze i věty do angličtiny, a tím se ten jazyk naučíte používat. Za druhé, takový kurz trvá nonstop. Bez angličtiny se totiž v San Francisku neobejdete a používáte ji neustále – během lekcí, v obchodech, při rozhovoru s ostatními studenty, při sledování televize. Pravdou je, že takový pobyt je ve skutečnosti praxe pro vaše teoretické znalosti angličtiny. A mám vůbec zmiňovat všechno to dobrodružství a zážitky, spojené s takovou cestou? A dobrodružství to opravdu je, hlavně pokud cestujete poprvé.
Já sama jsem si tehdy před pěti lety (když jsem do San Franciska jela poprvé) připadala jako Kryštof Kolumbus na své objevné výpravě. Všechno pro mě bylo nové a vzrušující. San Francisko pro mě tehdy byla jen změť barev a čísel a čar na mapě a nápisů Něco Street nebo Něco Square. Teď už to místo znám mnohem lépe … ale to sem nepatří. Ještě ne. Takže zpátky do školy.
Z nabídky kurzů si můžete vybrat nejen typ (obyčejný nebo přípravný ke zkouškám TOEFL), ale také intenzitu podle svého přání. Pokud si ale zvolíte ten nejintenzivnější kurz, pak vám zbude jen velmi, velmi málo času na samotné San Francisko (a to je přímo nemyslitelné). Mám lepší nápad – zvolte si ten nejméně intenzivní kurz.
Během dopoledních lekcí se pak určitě seznámíte s pár studenty, se kterými odpoledne vyrazíte do ulic San Franciska. Budete si povídat, poznávat město a tím své angličtině prospějete mnohem víc než sezením v zavřené třídě a biflováním gramatiky.
Ale jak to vůbec probíhá?
První pondělí po příletu se dělají vstupní testy, aby se zjistila míra vašeho vědění. S dostatečným předstihem jsem tedy vyšla ze dveří ubytovny na O´Farrell Street a zamířila na Powel Street, kde jsem nastoupila do Cable Car a jela tři bloky nahoru do kopce. Na Sutter Street jsem vystoupila a zamířila půl bloku k jazykové škole Intrax. Tuhle trasu jsem už neopustila. Je sice pravda, že tahle trasa pro mě byla lehce časově nevýhodná – mohla jsem totiž jít pěšky rovnou z ubytovny a ve škole bych byla dřív – jenže já jsem si jízdu v Cable Car hrozně užívala.
Ten první den byl dlouhý. Dělaly se rozřazovací testy a pohovory. Těmi nás provedla ředitelka Intraxu, Barbra Drizin. Samotné testy jsme dělali v malém divadle hned vedle školy. Barbra nás tady oficiálně přivítala a řekla nám pár slov o městě a o škole, o pravidlech, která ve škole jsou. Jedním z nich je mluvit anglicky. Často se totiž stává (vlastně se to děje pořád), že lidé stejných národností spolu mluví svým rodným jazykem. Je zajímavé to poslouchat – všechny ty jazyky a jejich výslovnost. Ale vy určitě budete pilní studenti, kteří budou mluvit anglicky i s krajanem J. No a nakonec nám Barbra představila svého kolegu Teda, aby nám řekl něco málo o San Francisku. Ted pracuje jako studentský poradce, což znamená, že v San Francisku zná každý kámen (doslova) a radí nezkušeným a neznalým studentům kam jít. Přiznám se, že mu jeho práci neskutečně závidím.
V úterý už se jelo, jak se říká, naostro. Ráno jsem si ještě (já i ostatní nováčci) vyzvedla informace o třídě, do které jsem byla přidělena, a zamířila jsem na první hodinu. Lekce probíhají úplně stejně jako u nás – dělá se gramatika, čtou se články nebo kapitoly knih, dělají se domácí úkoly. Těch bylo docela dost – chvílemi jsem měla pocit, že jsem přijela do San Franciska jen proto, abych tady dělala domácí úkoly (hlavně když jsme měli napsat nějaký příběh s použitím slovíček, co jsme probírali během hodiny). Naštěstí jsem si ale zařídila ten nejméně intenzivní kurz, a tak jsem měla jen do jedné hodiny a k tomu volné pátky (no není to bomba?), a tak jsem to více méně zvládala.
Tady bych vás taky měla upozornit na něco velmi důležitého: až si budete tenhle pobyt zařizovat, pečlivě si pročtěte fakturu a ne že ji jen přelétnete očima, jako jsem to udělala já. Já totiž udělala tu chybu, že jsem své cestovce důvěřovala (hlavně proto, že jsem s nimi na stejný pobyt jela už před pěti lety a tehdy bylo všechno v pořádku), a tak jsem ani moc nevěnovala pozornost tomu, co je na faktuře. Tedy jedno jsem si přečetla velmi pozorně – totiž že jedu do San Franciska. Jenže jsem nakonec skončila na úplně jiném kurzu, než jaký jsem chtěla. Takže si fakturu pečlivě přečtěte a zeptejte se na jakékoliv nesrovnalosti.
Ale bez ohledu na to, na jaký kurz mě moje cestovka poslala, jsem si celý pobyt užila. Každé odpoledne jsem ze školy šla rovnou na ubytovnu, rychle zhltla lehký oběd, sbalila svačinu a vyrazila do ulic tohoto nádherného města. Každý den jsem někam jela. Každý, každičký den. A kam že jsem to pořád chodila a co jsem všechno viděla? Nechte se překvapit. V příštím díle vám konečně nabídnu pár zajímavých míst. A v tom dalším díle přidám ještě pár navíc. Máte se na co těšit.
| Tweet |
