Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Jediným skutečným bohatstvím člověka je jeho osobnost. Může mu být tím nejpodstatnějším zdrojem životního štěstí: je-li zdravá a harmonická, jsou-li její konflikty s okolním životem plodné, vede-li ho bezpečně v činu i v myšlení.
(Josef Čapek)

Kristýna

Dobruška
18. 3. 2008
KristýnaVylézala jsem z vody a otřepávala se jako ratlík. Kapičky mořské vody stříkaly kolem a leskly se na slunci jako duhové perličky. Na moment, na okamžik… než se zpět vrátily do oceánu a vsákly se do písku.

“Musím si pro ručník a věci, nechala jsem to na pláži,“ prosila jsem plavčíka o strpení a z podhledu pozorovala jeho rozesmátou tvář. „Fakt jsem se netopila, jen jsem nevěděla, jak vám to vysvětlím v anglině.“

“Jak dlouho jsi tady?“ zeptal se mě namísto odpovědi. „Proč?“ Vrátila jsem přihrávku. „Protože mi stále vykáš, to tu není zvykem, za pár měsíců pobytu bys na to přišla sama,“ vysvětlil mi s úsměvem. Připadala jsem si jako školačka, ale jeho odpověď mě uspokojila, jen jsem ještě jaksi nebyla připravena na „tykání každému – na potkání.“

V tu chvíli jsem od skalky na pláži zaslechla další český hlas. „Martine, je všechno v pořádku?“ Nesl se z místa, kde jsem zanechala své věci. „Neboj, mami, se k tobě vrátíme za chvilku, to víš, papíry… a mám pro tebe překvápko.“

Kdyby vedle mne zčistajasna uhodil blesk, nebyla bych více v šoku. „Ty tady máš celou rodinu?“ A ejhle, i tykání mi rázem šlo.

“To je moje mamka, představím tě později a máš štěstí, že ti hlídá věci,“ řekl trošku káravě, ale mile. Žádné madam, žádné paní, žádné vykání – jen prostá lidská člověčina – a světe, div se, v češtině!

Když jsme vyřídili nepříjemné formality, vrátili jsme se na výchozí místo. „To je moje máma Kristýna,“ představil nás Martin a spěšně se rozloučil. „Musím běžet, dnes je tu blázinec, otvíráme pláž – a příště neplav tak daleko, nerad bych tě opravdu zachraňoval,“ hodil přes rameno a už jsme jen zahlédly jeho široká a už teď zkraje léta skoro do černa opálená záda.

Všimla jsem si hrdého mateřského pohledu, kterým ho moje nová známá Kristýna počastovala. „Pěkný kluk,“ řekla jsem. „Že jo?!“ Vůbec se nestyděla za svou mateřskou hrdost a lásku. „A mám tu
ještě dva syny, teď neslouží, ale jsou to převážně všichni plavčíci. Skoro celé léto trávíme všichni na pláži. Je to dobře placená práce, jen škoda, že sezonní. Ráda tě poznávám.“

Podala mi přátelsky ruku na přivítanou. „Máš překrásnou blůzičku, všimla jsem si tě hned při příchodu, ta elegance se tu hned tak nevidí.“

Chvilku mi trvalo než jsem se zmohla na slovo. „Díky za pochvalu, taky se mi líbí – a díky za hlídání věci….“ „Není zač.“ Mávla rukou, jako by odháněla protivnou mouchu – a usmála se.

Bariéra byla prolomena. Bylo to skvělé překvapení pro obě a já se až štěstím tetelila, při poslechu stále čisté češtiny. Bože, jak já ten jazyk miluju!!!

Po půlhodině „tlachání“ jsem měla pocit, že se známe odjakživa. Nasávala jsem všechny informace od Kristýny jako vyschlá houba. Žádné mentorování, jen fakta, a navíc fakta od někoho, kdo tu žije už nějaký ten pátek, kdo se vyzná v poměrech, rozumí a mluví plynně řečí země, ve které žije. Bylo to vzrušující – říkám to stále, musíte mít kliku v životě – a náhoda je blbec. Dnes mi přivedla do cesty Kristýnu. Říká se, že když se štěstí unaví, sedne si i na vola, tak nevím…

Vyměnily jsme si telefonní čísla. Měla jsem novou známou, kontakt na někoho zvenčí, na koho je spoleh, nezištnou pomoc v nouzi nejvyšší!!!

Zázraky se dějí i tady v Americe, v té drsné, nelítostné a zvláště přitom krásné zemi – zemi všech neomezených možností…

Jásavě nezapomenutelné sobotní odpoledne se pomaloučku chýlilo ke konci. Znovu se potvrdila Einsteinova teorie relativity času… Koupily jsme si „čínu“, zastavovaly se společně u hudebních skupinek. Prodíraly se davy lidí a radovaly se ze slunce a mumraje. Rozjásaný Coney Island mi ukázal svou nejkrásnější tvář, načančanou a naparáděnou, provoněný podvečer a zdálo se, že v šest večer zábava teprve začíná. Stále přicházeli noví návštěvníci, davy nových návštěvníků.

Svěřila jsem se Kristýně se svými starostmi. „Já o nějaké práci pro tebe vím, pracovala jsem pro ně těsně po příjezdu sem. Myslím, že to bude pro tebe přece jen snazší, ale musím se pozeptat.“ „Proč už tam neděláš sama?“ Zeptala jsem se nezištně a naivně. „Mám rodinu, to už je o něčem jiném, ráda vařím, co chci, ráda si večer sednu s pletením a taky se musím postarat o manžela,“ kreslila
mi realisticky její nynější život. „Co by si beze mě chudáčci malí počali? Už prostě nejsem volná jako ty, ale tobě by se to hodilo.“

Docela mě ta informace vzrušila. Ještě mě doprovodila k subwayi, připomněla telefon – a pak jsem s lítostí v srdci musela nastoupit cestu zpět – zpět do míst, která mi v této chvíli připadala mnohem snesitelnější, protože (a to jsem cítila v kostech), to bude už jen dočasně. Zdálo se, že se blýská na lepší časy, a otevírala se přede mnou další, úplně nová kapitola.

Naposledy jsem zamávala z vláčku rozzářeným kolotočům, všemu tomu radostnému mumraji a Kristýně, a netušila jsem, že je to na dlouhou, předlouhou dobu naposledy….

Vracela jsem se pozdě. Už se smrákalo. Mám rada New York, ale nemám ráda cizí místa potmě, a smrákalo se nebezpečně rychle. V duchu jsem se modlila, abych byla „doma“ dříve než rodina. Úsměvné, stále jsem se bála, že udělám něco špatně, jako provinilá puberťačka, co se zpozdí z diskotéky. Jako by na tom záleželo!

Měla jsem štěstí. Celý národ se dnes vracel pozdě a než se uondaná rodinka vrátila, měla jsem už vybaleno. Mokrý, oceánem vonící ručník jsem už otřepala z písku a teď se sušil na šňůře za domem. Seděla jsem u zdi a čekala a kouřila poživačně. Jen občas mi větřík přinesl zpět tu hořkoslanou vůni a připomněl mi tak jeden právě prožitý den. Den plný slunce, zázraků a – a naděje na
lepší budoucnost…
          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 28.03.2024 a svátek má Soňa