Jak jsem prodávala byt...

Bydlela jsem celý život v paneláku. Stěhovala jsem se za svůj život celkem šestkrát. Při posledním stěhování mě šokovala neprofesionalita některých realitních makléřů.

Než jsme uzavřeli smlouvu s jedním z nich, chvíli to trvalo. Několik jsme jich pozvali do bytu, abychom se dozvěděli, za kolik by náš byt dokázali prodat.

Rozdíly byly neuvěřitelné. Někteří jeli na nízké ceny: na jednom prodeji sice moc nevydělali, ale dokázali prodat nejspíš skoro všechno, a tak v součtu si přišli asi na pěkné peníze. To se nám moc nelíbilo, na prodeji s touhle realitkou bychom prodělali, tak jsme hledali dál.

Někteří byli neuvěřitelně vlezlí. Stačilo jenom zavolat a nezávazně se zeptat, jak by prodej vypadal. Už měli naše číslo na mobil a volali a 
tlačili na nás, i když jsme řekli, že zatím s prodejem váháme. Od těch jsme dali ruce pryč. Nátlak a vlezlé chování mi vadí.

Nakonec jsme si vybrali jednu docela šikovnou paní. Byla sice hodně sebevědomá, ale do ničeho nás nenutila, slíbila, že nám s prodejem pomůže. Na ceně jsme se také dohodli - upozornila nás, že když nasadíme cenu hodně vysoko, byt bude neprodejný a jakmile bude v nabídce realitky dlouho, vypadá to podezřele a zájem o něj klesá.

Prodat byt za málo peněz také nedoporučila, bylo to na opravdu pěkném místě, i když dům byl starý už asi 30 let a moc se do jeho oprav během té doby neinvestovalo.

Podepsali jsme smlouvu i za tu cenu, že byla exkluzivní a to znamenalo, že ho nebudeme nabízet přes konkurenční realitky. Chvíli to trvalo, než se daly věci do pohybu.

Ještě než nám paní přivedla první zájemce, zlomila si ruku. Nemohla řídit auto, tak ji pokaždé k nám někdo přivezl. Poprvé to byl mlaďas - asi kolega, kterého zaučovala. Ten den jsme zrovna rozebírali cenu a exkluzivitu. Prošli jsme celý byt a mladík se podíval na náš gramofon a řekl: "Jé, nebudete prodávat tenhle gramofon? Moje máma tyhle starý krámy miluje, na chalupu by se nám hodil." Do té doby mne nenapadlo, že máme doma starožitnost. Manžela se to dotklo, ale nic neříkal. Já se tomu pak musela smát.

Další její kolega se nezul, zapálil si cigaretu a bylo vidět, že ho byt vůbec nezajímá. Možná to nebyl kolega, jen řidič. Nepředstavil se, nic neříkal. V tuhle chvíli jsme přemýšleli, jestli si nevybereme jinou realitku, ale manžel pak řekl, si nedělá iluze a že mu tohle jednání taky vadí, ale ať se nad to povznesu.

Sami jsme v té době byt nejen prodávali (na to jsme moc nespěchali), ale hlavně hledali lepší a větší bydlení. Padl nám do oka jeden luxusní byt po celkové rekonstrukci v paneláku, ale byl moc pěkný a dům byl malý, jen 20 bytovek. Paní se s dětmi chtěla přestěhovat do menšího bytu, tak nás napadlo, že by se jí mohl náš byt líbit. Její makléř svolil, bylo by to jednodušší, kdybychom si byty vyměnili a zaplatili akorát doplatek.

Dohodli jsme schůzku. Přišli i s paní včas. Té se náš byt tři plus jedna moc líbil, hlavně byla nadšená z velké lodžie a překrásného výhledu. Makléř měl ale asi jiné plány, asi třikrát jí připomenul, že přeci nechce byt ve třetím patře a že v létě bude v bytě asi velké teplo, když má kuchyň a obyvák a ložnici orientovanou na jihozápad. Pak jí dokonce připomněl, že se ještě půjdou podívat na další byty a ať nic zatím neříká.

Jediné, co se mu na našem bytě líbilo, byly regály ve špajzce. Pochválil je a řekl, že to ho na tomhle bytě zaujalo, ptal se, jaká firma nám je dělala. Dnes lituju, že jsem ho nevyhodila, ale bylo mi líto té paní, a on ji zastupoval. Paní si náš byt nevybrala, ale s tím jsme počítali. My jsme nakonec ten náš byt taky docela dobře prodali hned druhému vážnému zájemci. Gramofon nám zůstal. Nehrajeme na něm už žádné desky, ale patří k našemu vybavení a prodat jsme ho nikdy nechtěli. Nevím, jaké máte zkušenosti s prodejem vy, ale mně přijdou ty moje docela otřesné.

Povídání o tom, jak probíhalo stěhování, to byl další horor - stěhováci nás okradli o tisíc korun, ulomili roh lavice u jídelní soupravy a poškrábali dvířka u skříněk u nábytku do ložnice. Ani se neomluvili. Doufám, že v tomhle bytě dožijeme, stěhovat bych se už posedmé nechtěla.