Vaše příběhy

Vůně zdarma?

Pipi
3. 9. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Malé letní zpestření, které se odehrálo v jedné nejmenované prodejně v jednom nejmenovaném městě.

Byl horký letní den. Jeden z poslednich. Stojím s dcerami v drogerii jednoho nejmenovaného obchodního domu, skálopevně rozhodnutá, že si koupím nějaký deodorant. Příjemný prázdninový rozmar. Ale jaký si mám vybrat? Proto mám s sebou přeci dcerky, ty mi poradí.

Zkouším si nastříkat vůni z testeru na zápěstí. Moc nevoní, tak beru další. Běžný postup, než si něco vyberu. Nikam nemusím pospíchat, baví mne to a dcery nic nenamítají.

K regálu najednou přistoupí ...více »

Vztek – když v nás dlouho doutná

Míša
28. 8. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Vzala ten nejkrásnější porcelánový hrnek ze soupravy po manželově mamince a mrskla jím vší silou o zem. Hrníček se roztříštil na sto malých kousků.

Kamile se na moment ulevilo. Neřešila, co se stane, až manžel dorazí domů. Měla neuvěřitelný, dusivý vztek a ten se v okamžiku, kdy flákla hrnkem o podlahu, rozpustil jako ranní mlha… Rázem bylo po všem a Kamila připomínala mírného, poslušného beránka.

Vztek je emoce, kterou nelze přehlédnout. Vztek námi lomcuje, drží nás v hrsti, pod krkem, dusí nás. Vztek s námi mává a cloumá, vztek nás dokáže emotivně vyždímat a ...více »

Zvonění v mobilu – co o vás prozradí :-)

Barbora Roháčová
5. 8. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas… Vtíravá melodie se nese autobusem. Pár mlaďochů se po sobě s despektem koukne a ušklíbne se. Bože, to je doba, než to vyloví, pomyslím si na adresu toho, komu vyzvání mobil na plné pecky.

To jsem si mohla myslet, osm igelitek narvaných žvancem, křiklavá barva blůzy a neuvěřitelnej ječák, říkám si, když se popuzeně otáčím. Ovšem tentokrát jsem vedle jak ta jedle. Žádné igelitky, žádné roky navíc, nic takového. Dívčina štíhlá jak proutek, na hlavě dredy. A z kapsičky u sukýnky loví „chytrý mobil“. Ozvučený rolničkami.
...více »

Zpoždění

Simona Kukučová
12. 7. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Znáte to? Těšíte se na cestu, vše máte perfektně naplánované, ale vždy se přihodí něco, co vám vaši ideální cestu překazí.

Toho osudného dne jsme samozřejmě vyjeli dřív, jelikož je vždy lepší mít nějakou tu rezervu. Těšili jsme se, jak nám to skvěle vychází. Autobus směr Vídeň byl připravený k odjezdu. Po cestě nás nic nezdrželo, dokonce ani páni zákona. Za necelé tři hodiny jsme se octli na vídeňském letišti. Do odletu zbývaly tři hodiny. Copak jen budeme dělat? Odbavili jsme zavazadla, prošli pár obchůdků a šli se posadit do haly.

Nadšení z cesty nás přešlo ve ...více »

Jsem shopaholik?

Dafné
1. 7. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Kdykoli jsem měla špatnou náladu, koupila jsem si něco hezkého na sebe. V poslední době se ale u mě katastrofy přímo množí. Špatnou náladu (mám skoro pořád. A tak nakupuju. A to mě začíná stresovat. Jenže si to neumím zakázat!

Zhruba tak každý druhý den si něco koupím, zatím si ale nemyslím, že je to nákupní horečka, protože nosím zatím všechno, co si koupím. Něco teda asi neunosím, ale zatím je to v pohodě. Nejsem shopaholik. Pořád si říkám, že jsou ty slevy, výprodeje a akce, tak co? Umím nakupovat levně. Já vím, v součtu je to teda už suma, co jsem utratila, ale nemůžu si ...více »

Mindráky – máme je všichni. Zbytečně!

Jana Kučerová
17. 6. 2013
Komentáře: 2, posl.: 24. 6. 2013
Můj přítel měl nedávno opary. Naskákaly mu na rtu. Nabídla jsem mu vitamín B komplex. „Díky, žádný komplex nechci, mám svých vlastních dost,“ utřel mě.

Je to sranda nebo je to vlastně smutný, když si takhle připadá?

Dneska má mindrák snad každý. A firmy vyrábějící psychofarmaka si mastí kapsu. Depky jenom kvetou!

Mladé holky mají pocit, že mají mizernou postavu, starší ženské se s tím sice tak nějak smíří (i za pomoci plastické chirurgie, která jim jde na ruku, když mají peníze), ale zase je užírá a deptá, že už jim není dvacet a nemají tolik ...více »

Podivný dům – náhoda nebo prokletí?

Carollyn
15. 6. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Dobrý den,
chtěla bych Vám popsat osudy, které provází naši chalupu. Původně jsem chtěla dát nadpis Dům, který nemá rád děti, ale připadalo mě to trochu dryáčnické, i když celkem pravdivé…

Naše chalupa je poměrně staré stavení, které nebylo původně určeno k bydlení, spodní patro je staré cca 200 let a sloužilo jako tírna lnu, horní patro, které bylo dostavované později (dům je postavený do svahu, takže i když jdeme ze zahrady do bytu, tak už jsme v 1 patře) sloužilo jako ubytovna pro dělníky z parní pily – naše chalupa je součástí bývalého průmyslového ...více »

Málem mě znásilnil! A já se bála jít na policii…

V.
7. 6. 2013
Komentáře: 5, posl.: 11. 6. 2013
Zavolala mi včera v půl jedenácté večer. Má nejlepší kamarádka Eva… „Jsem na kraji města a vůbec nevím, jak se dostanu na nejbližší zastávku tramvaje, to hovado mě málem znásilnilo,“ naříkala mi nesouvisloe do telefonu.

Překvapilo mě, co dělá tak pozdě sama na odlehlém místě a co tomu předcházelo?

“Byla jsem s jedním chlápkem, myslela jsem, že pokecáme. Chtěl mě znásilnit. Zamkl mě na pokoji. Utekla jsem mu. Je to pět, deset minut. Nevím, kde jsem, vezl mě autem. Bojím se, že půjde za mnou. Jsem vyřízená, nevím vůbec, co mám dělat?? Sahal mi rukou do ...více »

Trapas

Cesmína
19. 5. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Nedávno si můj přítel vyhlédl na internetu krásný trezor. Zjistili jsme, že majitel trezoru nebydlí tak daleko a tak se Fanda rozhodl, že si pro trezor zajede.

Mluvil s pánem po telefonu a když zjistil, že trezor je přesně takový, jaký potřebuje, dohodli se, že zhruba za týden naplánuje svoji práci tak, aby měl čas do Ostravy zajet. Dojednali cenu a pán mu poslal pár fotek mailem, aby měl ještě lepší představu.

„Výborně, domluveno, stavil bych se tedy nejspíš ve středu, hned příští týden, to mám v kanceláři nejmíň práce a tak můžu vyjet do terénu, cestu mi šéf ...více »

Matka nám do všeho kecá!

Gudrun
11. 5. 2013
Komentáře: 2, posl.: 20. 5. 2013
Přítomnost Velké Matky Velitelky v rodině je horší pohroma než tajfun a tsunami dohromady. Alespoň tak se to jeví každé ženě poté, co takovou situaci na vlastní kůži poznala.

Velká Matka přímo i nepřímo rozhoduje o tom, jak se má v rodinách jejích dvou synů vymalovat obyvák, jaký si mají mladí koupit koberec do ložnice, kam jet na dovolenou, kolik utáhnou dětí. Tato pozoruhodná žena není žádný velký vědátor, ovšem dokonale ovládá všechny ženské triky a fígly. A MANIPULUJE.

Sice neustále hlásá, že svým dětem (rozumějte: dospělým chlapům) nebude do ničeho mluvit, ovšem ...více »

Kočka: čemu mě naučila?

Denisa
2. 9. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Kočka se houpe na dvířkách od mikrovlnky. Kočka tahá mé spodní prádlo za gauč, kde ho chce rozcupovat na kousíčky. Kočka leze do skříně a vyhazuje moje oblečení ven. Kočka si brousí drápy o moji koženou bundu.

Jsem asi cvok, protože mám šílenou kočku! Až teprve nedávno jsem pochopila, co se od ní mám naučit, ale musím se vrátit nejprve na začátek příběhu.

Žila jsem dlouhé roky sama. Nemohla jsem najít přítele. Důvody byly různé, vztahy ztroskotaly na nejrůznějších věcech, a tak zůstala samota. Naučila jsem se s tím žít. Co taky jiného? Dítě jsem ve svých třiceti ...více »

Plyšáci

Helge
19. 8. 2013
Komentáře: 5, posl.: 3. 10. 2013
Od narození jsem dostávala k narozeninám, ke svátku nebo k vánocům plyšáky.

Medvídci, psi a kočky z měkkého hedvábného plyše zdobili nejdřív moji postel, pak se přesunuli na poličky, obsadili stůl, šuplíky a někteří bohužel skončili v krabicích ve sklepě. Nezůstali tam ale dlouho. Když se mi narodila dcera Maruška, plyšové hračky znovu ožily. Po Marušce přišel na svět Toník. Autíčka miluje, ale usíná s mými plyšovými medvídky, žirafami, buldoky, dinosaury a dalšími zvířátky.

Plyšoví přátelé se natrvalo usadili v mém životě. Malé plyšáčky jsem ...více »

Pomsta

Fordi
20. 7. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Před nedávnem jsem se setkala po delší době s přítelkyní. Je vdaná už hezkou řádku let za chlapa, který je bohužel krásný, inteligentní, zábavný a pro druhé pohlaví tím pádem přitažlivý až hanba.

Léta mhouřila oči nad jeho nevěrami. Doma všechno fungovalo, děti choval jak v bavlnce, nosil peníze, makal na baráku. Až najednou mu do života vtančila víla.

„Normálně zblbl. Esemesky, furt někde lítal, doma přestal pomáhat, vracel se v noci. Podívala jsem se mu do mobilu, našla pár zpráv a donutila ho, aby vyklopil pravdu. Dvacetiletá kočička, co je strašně sama a on ji jen ...více »

Můj bratr je lakomec!

JR
4. 7. 2013
Komentáře: 1, posl.: 11. 7. 2013
Pocházím ze tří sourozenců. V naší rodině byli všichni obětaví a hodní, zato brácha je lakomec, že se to ani nedá popsat!

Nedávno se se švagrovou stěhovali a on se rozhodl, že mi prodá (!!) asi tři starší záclony a závěsy do obyváku, protože jim už neseděly rozměry.

Byla jsem z toho tak šokovaná, že jsem si je vzala a řekla, že se mu ozvu a že mu zavolám, jestli si je nechám nebo ne. V tu chvíli jsem nevěděla, co mám říct, i když jsem cítila vztek a lítost.

Přišla jsem domů a tam se mi to rozleželo všechno v hlavě. Nemůžu tomu uvěřit, že to myslel vážně! ...více »

Když je hodně zle, stačí přežít dnešní den…

Armanie
19. 6. 2013
Komentáře: 1, posl.: 20. 6. 2013
Vážení,
posílám vám příběh kamarádky, které bude 70 roků. Vychovala ji babička, která neměla moc peněz, a tak se od 15 roků musela živit sama.

V práci poznala budoucího manžela a v 18 letech se vzali. První dítě přišlo až za 4 roky, těhotenství bylo rizikové, stejně jako čtyři další.

Ve Vlastě četla o dětech z dětských domovů, které nikdo nechce, a tak dlouho přemlouvala manžela, až nakonec svolil a tak si vzali dvouletou holčičku do pěstounské péče. Chtěla, aby ji adoptovali, ale to on nechtěl, protože byl „na peníze“

Jak plynul čas, ...více »

Na kartářky nevěřím!

Amélie
15. 6. 2013
Komentáře: 0, posl.:
První kartářka, kterou mi osud nastražil do cesty, mi předpověděla, že budu mít tři děti. Mám dvě a bohatě stačí:-) Předpověděla mi taky rozvod. Ten jsem nestihla. Manžel tragicky zemřel při dopravní nehodě.

Další kartářka mi prozradila, že někde v mém blízkém okolí je člověk, který je pro mne nebezpečný, a poznám to při dělbě o majetek. Byla to pravda: když zemřela teta, která nikoho neměla a celý život se upnula na mne a mého bratra, protože jsme byly děti její mladší, milované sestry, najednou jsem v šoku zjistila, že tetička všechno odkázala Jarouškovi a na mě se zapomnělo. ...více »

Setkání s jeptiškou

P.
12. 6. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Ráda bych se podělila o příběh, který se mi stal koncem léta 2011.

Stála jsem u vchodu do metra v Praze na Náměstí republiky, dokuřovala jsem cigaretu, než jsem sešla ze schodů dolů do metra. Najednou jsem za sebou uslyšela, jak mi někdo říká:

“Dobrý den slečno, nezlobte se….“

Otočila jsem se v domnění, že mě opět oslovuje nějaký bezdomovec. Nicméně k mému údivu tam stála jeptiška v hábitu, věk cca 75 let a říká: „Nezlobte se, já jsem se vás chtěla zeptat. Víte, já nemám rodinu ani žádná vnoučata, já bych si vnučku moc přála, nechtěla ...více »

Červenání – trápím se, stydím se za to!

Helena
6. 6. 2013
Komentáře: 0, posl.:
Má tvářičky jako růžičky – jakmile tohle slyší moje neteř, vraždila by. Je jí čtrnáct let a strašně se stydí za to, že se červená.

“Čím víc se stydí a čím víc na to myslí, tím je to snad horší,“ postěžovala si moje sestra.

“Nejvíc jí vadí, když jí zrudnou uši. To je schopná zalézt do pokoje a nevylézt tak dlouho, dokud to nepřejde. Už nevíme, co s tím. Dívá se pořád do zrcadla a prohlíží se, jakou má barvu. V zimě to je vůbec peklo, nejenom že se červená, protože se stydí, ale do toho ještě má od větru vyfoukané tváře. Nosila odmala krátké vlasy, ale ...více »

Malá nebo velká oslava?

Danielka
16. 5. 2013
Komentáře: 1, posl.: 28. 5. 2013
Jsou rodiny, kde se mají rádi a kde se slaví stále, cokoli a ve velkém stylu. Ekonomická krize možná někoho trochu přibrzdila, ale notoričtí slaviči se jen tak nevzdávají.

A pak jsou lidé, kteří se doslova osypou od hlavy až k patě při pomyšlení, že mají být kvůli narozeninám, svátku, promoci nebo jiné příležitosti středem pozornosti. Do jaké kategorie se řadíte vy a proč?

Pro snazší přemýšlení nabízíme několik inspirativních přístupů:

Monika, 35 let:

Dřív jsem s kamarády a přáteli chodila „zapařit“. Dnes mám dvě malé děti a ...více »

Kolegyně se chová jako fracek!

Bubák
6. 5. 2013
Komentáře: 3, posl.: 8. 5. 2013
Je jí už přes čtyřicet, ale chová se jako rozmazlené dítě. Chce, co má zrovna na očích, i když to patří někomu jinému.

Sebere třeba svačinu ze společné lednice a připadá jí to úplně normální. Zábrany, pokud nějaké vůbec má, odbourává velice snadno. Jak se dá s takovou kolegyní vyjít? A dá se s ní vyjít vůbec po dobrém?

Naše kolegyně je enfant terrible, tedy věčné dítě. Už jsme si na ni tak nějak zvykli, taky co nám zbylo, ale nově příchozí ji snášejí dost těžce, pokud vůbec. Helenka je velice zvláštní, jemně řečeno. Má jedno dítě a žije s ním sama. Muži, kteří se o ...více »