Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Vysoká životní úroveň spočívá v tom, že vydáváme peníze, které ještě nemáme, za věci, které nepotřebujeme, abychom imponovali lidem, které nesnášíme.
(Orson Welles)

Poezie a próza

Schůzka

Petra Trojanová
29. 11. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Schůzka Byl jsem na rozpacích a vlastně jsem se i trošku styděl. Nejprve vynaložím takové úsilí, abych získal její pozornost, a skončím v roli malého nezbedníka, který se marně snaží vymyslet plán, kterým by zachránil situaci. Nervózně jsem si poposedl a rozhlédl se kolem sebe, vypadalo to, že film by mohl být ucházející.

Opět jsem sklopil oči a rozmýšlel nad vhodným obsahem zprávy. Jestli jsem uvažoval o omluvách? Ne. Zvedl jsem oči a díval se na spolusedící v kině, přál jsem si vidět do jejich myslí, zajímalo mě, jestli bych v nich našel inspiraci. Měl jsem pocit, jako kdybych měl v sobě ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – X. – Numerologie

Petra Trojanová
15. 11. 2012
Komentáře: 1, posl.: 18. 11. 2012
Příchuť nevšedních zážitků - X. - Numerologie Ráno mě probudilo prosakující světlo pronikající mezi štěrbinami neuzavřených žaluzií. Po rekapitulaci včerejšího večera jsem musel uznat, že alkohol mi stále dodává odvahu. Bez této pomoci bych sklopil oči a začal plánovat naše setkání. Byl jsem na sebe vlastně pyšný, odolat po tom všem. Minulost nevyhrála. Podíval jsem se na hodiny. Měl jsem dost času. Pohledem jsem přejížděl uspořádání nábytku.

Byl jsem názoru, že ložnice a kuchyně musí být v bílé barvě. Jak jsem již řekl, nebyl jsem zrovna praktický typ. Ložnice byla neobvykle veliká. Na pravou stranu jsem umístil komodu s ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – IX. – Jízda metrem

Petra Trojanová
1. 11. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Příchuť nevšedních zážitků - IX. - Jízda metrem
Když jsem opustil zdi zmíněného salónu, ulevilo se mi. Za trochu klidu jsem byl opravdu vděčný. Pomalým krokem jsem se vydal na nejbližší zastávku metra. Snažil jsem se na této chvíli najít něco výjimečného. I když byl podzim mým nejoblíbenějším ročním obdobím, tušil jsem, že letos se mé očekávání z přívalu barev nedostaví. Už jsem několikrát zaslechl, že brzy přijde zima a sníh.

Chtěl jsem se brodit v listí a užívat barev, leč neustálý déšť mi kazil plány. Listy se na sebe lepily. Nevzbuzovaly ve mně radost. Byl jsem si zcela jistý, že mé rozpoložení se nezlepšilo, ba ...více »

Přichuť nevšedních zážitků VII.

Petra Trojanová
18. 10. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Přichuť nevšedních zážitků VII. Chvíli jsem nehybně zíral do dopisu. Začaly se ve mně prát dva světy, kdy jeden volal, udělej něco, a druhý nedělej nic. Přistihl jsem se, jak si dlaní přejíždím přes obličej, už tolikrát jsem si slíbil, že toto jasně čitelné gesto vymažu ze svého seznamu zlozvyků. Ten zpropadený dopis jsem položil opět na stůl. Vím, že to bude znít dost zvláštně, ale přál jsem si, aby ten dopis odešel, zmizel nebo se prostě ztratil. Krom otázek, kdo Anna vlastně je, jsem si kladl otázku, co ona Anna po mně vlastně chce.

Typická ženská gesta. Zanechat dopis, jaká romantika, ale slečnu Annu nenapadlo ...více »

Přichuť nevšedních zážitků VI.

Petra Trojanová
9. 8. 2012
Komentáře: 1, posl.: 9. 8. 2012
Přichuť nevšedních zážitků VI. Viděl jsem vyletět bílou holubici do nebe. Byla tak krásná. Její křídla byla zprvu velice vytížena a poháněla tělo stále výš. Když byla dostatečně vysoko, mávání křídel ustalo a ona se poklidně vznášela.

,,Šípková Růženka se nám probudila. Docela Vám to trvalo, člověče. Bude Vás teď nějaký čas bolet hlava. A krátkodobý výpadek paměti je možný, ale vše se brzy vrátí do zajetých kolejí.“

Byl jsem v nemocnici. Nade mnou byla obrovská bílá spára. Ale co tady dělám a co se vlastně stalo? A kde je Marika. Proč, když jsem já v nemocnici, ona nesedí ustaraná vedle mě. Nechápal ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – IV.

Petra Trojanová
26. 7. 2012
Komentáře: 2, posl.: 30. 7. 2012
Příchuť nevšedních zážitků - IV. Otevřel jsem dveře svého bytu, kufr jsem nechal stát v chodbě a šel si napustit vanu. Byl to nešvar, dělal jsem to pořád. Z celého bytu jsem nejvíc bydlel ve vaně plné bublin. Jedl jsem tam, pracoval a četl. Často jsem si říkal, že jsem byl v minulém životě vodní ještěr. Po očistě jsem se ze zvyku podíval na telefon, máte zprávu v hlasové schránce. Byl to Tom.

“Tak jaká byla cesta?“
“Za týden se chystám do Prahy, počítej se mnou, chci Tvůj čas.“

Na ten večírek bychom mohli jít ve dvou, vlastně bychom mohli jít ve čtyřech. Už nechyběla jedna žena, teď ...více »

Příchuť nevšedních zážitků II.

Petra Trojanová
12. 7. 2012
Komentáře: 3, posl.: 15. 7. 2012
Příchuť nevšedních zážitků II. Události pátečního dne jsem hodil za hlavu a těšil se na večer. Na programu byla pánská jízda. Naše první kroky vedly do vyhlášeného klubu Moonwalk. Byl to klub, kde jsem před pár lety potkal Mariku.

Tehdy postávala v záři různobarevných světel u baru. Měla na sobě padnoucí černé šaty. Její boky, kterých jsem se později nedokázal vzdát, se kroutily do rytmu písně. Nemohl jsem z ní spustit oči. Koketně se na mě usmívala a pohrávala si s pramínkem svých dlouhých černých vlasů. Rozhodl jsem se, že to zkusím a vsadil jsem na první dobrou. Objednal jsem jí další Martini.

Byl ...více »

Štěstí je hračička…

Erna
18. 6. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Štěstí je hračička... Hedvika se slastně protáhla. Bylo to úžasné. Nikdy by si nebyla pomyslela, že sex s tím na první pohled uzavřeným intelektuálem bude mít takové grády. Natáhla se po sklenici džusu. Téda, až tohle povím holkám, neuvěří, vrátila se v myšlenkách k zážitku, který jí dokázal rozvibrovat tělo na nejvyšší obrátky. Zejména „dolní regiony“ ne a ne na úžasný zážitek zapomenout.

Tadeáš k nim do firmy nastoupil teprve nedávno. Byl to takový spíš nemastný, neslaný chlap, sice sympaťák, ale poměrně uzavřený, a nedalo se určit, jak žije, kolik je mu let a jaký vlastně vůbec je.

Hedviku ...více »

Claude Monet

Sue Roeová
23. 3. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Claude Monet Na počátku roku 1860 mířil dvacetiletý Claude Monet, hladce oholený, pohlední mladík se zkoumavým pohledem hnědých očí a hladkými tmavými vlasy, po pravém břehu k polorozpadlé budově vedle Justičního paláce na rohu Boulevard de Paris a nábřeží des Orfévres.

Na obrovské zrezivělé ceduli, zavěšené v horním patře domu, stál nápis: SABRA, Dentiste du People. V domě, kde zubař po franku za kus trhal lidem bolavé zuby, se nacházel ateliér „tatíka“ Suisse. Tento bývalý model malířů, o jeho původu nebylo nic bližšího známo, otevíral dvakrát denně dveře svého ateliéru studentům, kteří mu ...více »

Klamavé vykoupení

Saliven Lacroa
1. 3. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Klamavé vykoupení Obětovat cokoli
Obětovat kohokoli
Jako bychom naslouchali
Stáváme se svědky času
Stydíme se za svou krásu

Obětovat režimu co snad patří každýmu
Toužím se stát spravedlivým
Toužím se stát bezelstným
Napadá mě příliš mnoho
Abych pravdu pochopil

V úkrytu své hloupé duše
Schovávám si proroctví
Obávám se ale toho, že teď žiju v otroctví

Poklekávám před krutostí
Poklekávám před krále
Víno mu však jedem trávím
Abych došel k hrdosti

Král se k zemi v křeči vine
Očekává pomoci
Lid se ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – XI.

Petra Trojanová
22. 11. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Příchuť nevšedních zážitků - XI. Byl jsem na rozpacích a vlastně jsem se i trošku styděl. Nejprve vynaložím takové úsilí, abych získal její pozornost, a skončím v roli malého nezbedníka, který se marně snaží vymyslet plán, kterým by zachránil situaci. Nervózně jsem si poposedl a rozhlédl se kolem sebe, vypadalo to, že film by mohl být ucházející. Opět jsem sklopil oči a rozmýšlel nad vhodným obsahem zprávy. Jestli jsem uvažoval o omluvách? Ne. Zvedl jsem oči a díval se na spolusedící v kině, přál jsem si vidět do jejich myslí, zajímalo mě, jestli bych v nich našel inspiraci. Měl jsem pocit, jako kdybych měl v sobě postavenou ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – IX. – Vzpomínky

Petra Trojanová
8. 11. 2012
Komentáře: 2, posl.: 13. 11. 2012
Příchuť nevšedních zážitků - IX. - Vzpomínky Po dlouhé době jsem byl nadšený. Už jsem nepociťoval neklid z nepříznivého počasí. Vítr bičoval mou tvář a náhodné kapky se již pouze lehce dotýkaly obličeje. Šel jsem s úsměvem. Opět se rozdávaly karty a touha po vítězství mě hřála. Nezastavily ji ani ty nepříjemně se lepící listy. Byl bych v sedmém nebi, kdybych na malý okamžik uslyšel jejich šustění, ale v tuto chvíli jsem věděl, že tohle je maximum, které lze vytěžit.

Jenže poté se ve mně ozvalo mé druhé já. Zase děláš z komára velblouda. Vidíš vítězství tam, kde ani nezačal boj. Kdo Ti zaručí, že se Tvé plány uskuteční. Snažil ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – VIII. – Masáž

Petra Trojanová
25. 10. 2012
Komentáře: 2, posl.: 29. 10. 2012
Příchuť nevšedních zážitků - VIII. - Masáž Cestou domů jsem neuvěřitelně zmokl. Zprvu jsem sám v sobě pocítil odpor před dopadajícími kapkami, které při každém dopadu zaduněly na můj kabát. Po chvíli jsem se aklimatizoval, ovšem nemohl jsem zabránit jejich touze po prosáknutí na další vrstvu. Cesta, kterou jsem šel do kavárny, byla mnohem kratší než ta, kterou jsem se vracel zpátky domů. Nekonečná pouť průtrží mračen.

Hlavou mi probíhaly zrádné myšlenky, vše jsem viděl v černých barvách od práce až po můj osobní život. Když jsem dostal čas na zotavenou, neměl bych být náhodou někde jinde? A proč jsem se vlastně vydal do ...více »

Božské andante

Erica
1. 9. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Božské andante Svíjí se na podlaze, bolestí má pokroucenou tvář. Tohle jí dělat neměl, za to jí tvrdě zaplatí! Marika se znovu otřásla při vzpomínkách na jejich poslední noc – nikdy netušila, že by jejich milování mohlo skončit právě takhle!

Dominik byl velmi přitažlivý muž. Měl vše, o čem si myslel, že má muž jeho věku a kvalit mít – skvělou práci, ještě lepší příjem, tři rychlá auta, dům jak hrad – a samozřejmě taky bezkonkurenční sex. Měl ho, kdy chtěl, a s kým chtěl – stačilo jen ukázat – a dotyčná se zmítala touhou spočinout v jeho náruči, okusit jeho tělo, a především také pustit mu trochu ...více »

Příchuť nevšedních zážitků – V.

Petra Trojanová
2. 8. 2012
Komentáře: 2, posl.: 6. 8. 2012
Příchuť nevšedních zážitků - V. Když jsem vyšel z domu, slunce pomalu zapadalo za obzor. Neměl jsem žádný plán cesty, ostatně jako vždy. Bloumal jsem ulicemi a utápěl se v myšlenkách. Nohy mě nakonec dovedly do malé kavárny Na konci světa.

Hned naproti dveřím byl umístěn bar a před ním stály pouze tři stoly. Vypadalo to tam jak úkryt pro 12 trosečníků. Posadil jsem se k pravému stolu, abych měl přehled a aby mi samozřejmě nikdo nedýchal na záda. Objednal jsem si Cuba Libre. Prohlížel jsem si prostor kolem sebe, když se náhle otevřely dveře a vstoupily dvě dívky. Blondýnka a černovláska. To je ale náhoda, že ...více »

Příchuť nevšedních zážitků III.

Petra Trojanová
19. 7. 2012
Komentáře: 3, posl.: 23. 7. 2012
Příchuť nevšedních zážitků III. Následující den jsem letěl služebně do Curychu. Švýcarsko jsem miloval. Místo, kde je vzdělání a výzkum na prvních příčkách, a spolu s tím i kvalita života.

Po svém příletu jsem se ubytoval v hotelu St. Gotthard. Kolem šesté na mě čekal můj dlouholetý přítel v naší oblíbené kavárně Embrassé. Připomínala mi mou často navštěvovanou malostranskou kavárnu Luka Lu. Malý svět s nádechem kávy, ve kterém si každý mohl najít to své. Tom vedl debatní literární kroužky. Tématem pro tento týden bylo: „Hemingway očima dnešního čtenáře“. Věděl jsem, že má účast je nezbytná. Už jako malý kluk ...více »

Příchut´nevšedních zážitků I.

Petra Trojanová
5. 7. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Příchut´nevšedních zážitků I. Louvre-Café

Cítil jsem, jak mi pevnými pohyby přejíždí po zádech. Přál jsem si, aby sjela ještě trošku níž.

“Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“

Sakra, zaklel jsem, zapomněl jsem vystoupit. Tuhle část svých návratů ze služebních cest jsem nenáviděl. Mohl jsem samozřejmě jet taxíkem, jenže mi tenhle způsob přepravy připadal rychlejší.

Teď se tísním v řadě sedadel v obleku od Armaniho a nejdražším kufrem v celém kupé. Spolucestující si mě prohlížejí jak exotické zvíře, jako bych se snad ztratil.

Otevírám vchodové dveře, ...více »

S lidmi je to jako se stromy

Ivana Tichá
4. 5. 2012
Komentáře: 1, posl.: 12. 5. 2012
S lidmi je to jako se stromy S lidmi je to jako se stromy,
na pokraji života je člověk i strom svěží,
pak roste a je plný síly
a nakonec sklízí plody své práce.

Každý má svůj strom
a kam až dosahují jeho větve,
tak daleko se v životě dostane.

Někdo si na něj vzpomene jen zřídkakdy,
ale já na ten svůj občas myslím,
s přibývajícími léty častěji,
připomíná mi totiž dětství,
domov – místo vzpomínek,
kde i já mám své kořeny. ...více »

Žena v černém

Susan Hillová
19. 3. 2012
Komentáře: 0, posl.:
Žena v černém Ráno dlouho nepřicházelo, a když se přece jen rozednilo, bylo zase zataženo a vlhko – plesnivý, pochmurný listopad.

Vstal jsem. Hlava mě bolela a oči pálily, nohy jsem měl jako z olova. Nějak se mi podařilo se obléknout a dovléct se po schodech dolů ke snídani. Na jídlo jsem se nemohl ani podívat, ale měl jsem hroznou žízeň, takže jsem do sebe lil čaj, šálek za šálkem. Dailyovi se na mě tu a tam znepokojeně podívali, zatímco jsem vykládal o svých plánech. Myslel jsem, že se mi neudělá dobře, dokud se neposadím do vlaku a nebudu sledovat, jak mi tahle krajina mizí z dohledu. Taky ...více »

Jsem v tom…

Eva Brabcová
14. 11. 2011
Komentáře: 0, posl.:
Jsem v tom... „Jsem v tom.“ Dominika vysíleně dopadla na židli.
„A sakra,“ vypadla mi vidlička z ruky.
Žily jsme spolu samy od té doby, co jsem ji nasoukala do dětských punčocháčků, na záda posadila aktovku a odvlekla do školního zařízení. V našem životě se vyskytovala leda tak babička Rozárka, které stáří přineslo její vlastní svět a hluchotu, a moji rodiče, žijící však na opačném konci republiky. Nebyl nikdo, kdo by mi byl v tu chvíli oporou.
„Co říkala?“ zeptala se Rozárka a točila si ucho do kornoutu.
Položila si na talíř chlebíček a sledovala ho stejně upřeně jako kocour myší ...více »
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman