Americké střípky

Tenhle hřích si ráda zodpovím…

Dobruška
27. 11. 2007
Komentáře: 7, posl.: 30. 11. 2007
Slibuji všem čtenářům a příznivcům Venušanky, že příští týden se zase vrátíme do roku 1999, do začátku příběhu, ale dnes jsem si dovolila odbočku, vsuvku a doufám, že to zamyšlení přijmete s povděkem. A aby mé povídání nebylo tak anonymní, připojila jsem k němu dnes své foto…

Jak už jsem řekla v minulém týdnu, úmrtí v židovské rodině pozastavuje na určitou dobu všechny činnosti, které přímo nesouvisí s přežitím pozůstalých.

Po třicet dnů se muži neholí a obléknout si novou věc je nepřípustné. Naopak – dříve sváteční košile se trhí rituálně na cáry jako projev ...více »

Ostružiny z dlaně mé lásky

Dobruška
13. 11. 2007
Komentáře: 64, posl.: 18. 11. 2007
Bylo hodně po poledni. Můj žaludek začal hlasitě zpívat. Na okraji chodníku, v malém pojízdném stánku přikrytém barevnou stříškou, předváděla drobná Číňanka neuvěřitelná kouzla s pánvičkou a vařičem o dvou hořácích.

Dráždivá, kořeněná vůně orientálni kuchyně mě doslova přitáhla až k ní, skoro na dosah. Chvíli jsem okouzleně to čarování pozorovala a na její otázky, „co že si přeju“, jsem sice jen rozpačitě krčila rameny, ale po chvíli jsem jí začala ukazovat. Domlouvaly jsme se očima a gesty.

Nabalila mi tři košíčky z těžkého voskovaného papíru jídla. V jednom ...více »

Každý máme to své napajedlo…

Dobruška
30. 10. 2007
Komentáře: 16, posl.: 5. 11. 2007
Pozdní oběd byl skoro u konce. Danuše sklízela ze stolu. Odnášela do kuchyně plno poloprázdných lahví od Coca-coly, na špinavé ubrousky si přinesla malý lehký odpadkový košík. Kultura prostírání byla značně odlišná od evropského stylu, ale to jsem vlastně tehdy ani nepostřehla, jen mi utkvělo v paměti, že jako první se servíroval míchaný salát (bez zálivky), těch bylo na stole hned několik a každý si posloužil podle své chuti.

Nesměly chybět bílé bochánky dinner bread a zásadně se používaly jen papírové ubrousky. Teď to hromadu použitých ubrousků Danuša jednoduše smetla stolní ...více »

Do háje zelenýho, zvedám sluchátko!!

Dobruška
16. 10. 2007
Komentáře: 20, posl.: 18. 10. 2007
Vyskočila jsem rovnýma nohama do reality. Tak, jak mi obvykle trvá celou věčnost nastartovat moje mozkové závity do stavu použitelnosti, to první ráno to bylo dílem okamžiku. Jako zvíře v divočině, kde na každém rohu čeká smrtelné nebezpečí.

Obvykle je budík mým úhlavním nepřítelem. Dnes jsem ho pohladila láskyplným pohledem. „Hodný chlapec, vzbudil mě včas, přesně v sedm,“ pochválila jsem ho v duchu. Dům spal. Potichoučku jsem se po špičkách vykradla z žehlírny, že děti vstávaji v osm jsem věděla už ze včerejška, a tak jsem se až nezřízeně začala těšit z celé jedné ...více »

Je čas na koupání!

Dobruška
2. 10. 2007
Komentáře: 15, posl.: 4. 10. 2007
Bylo třeba vrátit se. Vůbec, ale vůbec se mi z toho svěžího povětřé nechtělo vracet se do domu, ale dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat.
Celá rodinka byla soustředěna v obýváku. Při pohledu na hodiny jsem nesměle babi Marience navrhla. „Myslím, že je čas na koupání?“ Podle mě a našich evropských zvyklostí se děti večer koupou a měla jsem pravdu. Babi Marienka nezastřene zajásala. „Aspoň tě zítra nebudu muset zasvěcovat do rutiny.“

Dostat Tifany do koupelny a následně do vany se rovnalo zázraku. Při jakékoliv zmínce o tom, že něco se musí začala ječet, ...více »

Nechci makarony, chci pizzu!!

Dobruška
18. 9. 2007
Komentáře: 62, posl.: 22. 9. 2007
Dost často mívám pocit, že se ocitám ve světě plném kulis. Ve chvíli, kdy kulisy zmizí, zůstávám sama na ploše plné světla, ale bez záchytného bodu pro oči. Všechna ta společenská pravidla, co lidé pro sebe vymysleli, aby byl svět malinko uspořádanější a snesitelnější, mi často zní jako scénář (sice dobrého divadelního autora), ale jen scénář.

Jsou to jen slova, která vám někdo vložil do úst předem, pocity, které „někdo“ předem určil a je jen na talentu herce, či herečky, jak pravdivý výkon podávají a nikdo mi nikdy nevymluví, že život sám není jen velké divadlo. Smutné ...více »

Marienka

Dobruška
4. 9. 2007
Komentáře: 44, posl.: 11. 9. 2007
Od začátku jsem se cítila s babičkou Marienkou dobře. Aniž bych musela říkat, jak moc jsem utahaná, vycítila to sama. „Musíš být hladová, a koukám, že ještě nejsi zvyklá na New York,“ drmolila polsky překotně, zatímco mě vedla do kuchyně.

Pro nás, „holky z Evropy“, to byla kuchyň snů… Ideální, skoro čtvercová místnost, dostatečně prostorná a ze tří stěn obestavěná kuchyňskou linkou ve světlém dřevě. Okno nad dřezem ozdobené veselými, půvabnými záclonkami s modrými kytkami a spousta domácích pomocníků. Velká prostorná lednice vbudovaná vkusně do linky, mixery, ...více »

Jestřábí žena

Dobruška
21. 8. 2007
Komentáře: 32, posl.: 22. 8. 2007
Říká se, že chůze má ozdravný účinek. Uklidňuje nervy a posiluje svaly. Jediné, co jsem vážně potřebovala, bylo uklidnit se, zchladit mé nadšení. Šlapali jsme už skoro půl hodiny a stále to nevypadalo na to, že brzy dorazíme k cíli.

Procházeli jsme širokými ulicemi, jednou z nich byla Ocean Avenue. Dlouhá, široká a protínající cely Brooklyn. Míjeli jsme restaurace bez posezení venku. Protější stranu lemovaly tmavě hnědé činžáky (nájemní byty), vysoké stavby, kde okna téměř splývala s okolními zdmi a v každém okně nezbytná ošklivá krabice aicondicionérů (klimatizace) násilně čnící do ...více »

Vzpomínka na maminku…

Dobruška
7. 8. 2007
Komentáře: 22, posl.: 8. 8. 2007
V úterý ráno jsem zůstala v bytě téměř sama. Byl to zázrak v tomhle přelidněném prostředí. V klidu jsem zvládla ranní kafe a cigaretku a pak už nebylo do čeho píchnout.

Kluci zatím nevolali. Lehce mne to zneklidňovalo, ale na druhé straně, trochu volna jsem si zasloužila a den jako včera už se opakovat nemusí.
Zákonitost pomíjivosti.

Jolana ještě spala. Její manžel poletoval kolem domu, něco spravoval, dohadoval se s nájemníky, možná že i uklízel ten zelený koutek blízko brány – jediné místečko, na kterém by se dalo tady opalovat. Vykoukla jsem z okna. Bylo trochu ...více »

Znovu beznadějně zamilovaná!

Dobruška
24. 7. 2007
Komentáře: 48, posl.: 28. 7. 2007
Všechno ztichlo. Ono kolem jedenácté večer utichá i v Čechách denní cvrkot. Ochladilo se. Bude se dobře spát, pomyslela jsem si.

Ještě poslední letmý
pohled na světélkující obraz gondoliéra, sloužící pro nás jako noční lampička a už jsem se propadala do spaní. Chlácholivého to času, ve kterém nabíráme sílu do rvaček příštího dne. Matrace byla celkem pohodlná a pokojík celkem útulný. „Že by
to měl být můj příští domov?“

Kolem třetí nad ránem mě něco probudilo. Ty zvuky sem nepatřily, ty zvuky byly zneklidňující v každém prostředí, vlastně nepatřily ...více »

Omluva

Dobruška
20. 11. 2007
Komentáře: 28, posl.: 2. 12. 2007
Omlouvám se všem svým příznivcům a čtenář§m Venušanky. Pokračování „AMERICKÝCH STŘÍPKů“ se na dva týdny odkládá.

Právě jsme obdrželi smutnou zprávu z Izraele, že zemřela poslední žijící manželova sestra Goldi. Život ve všech židovských rodinách se na nějakou dobu pozastavuje.

K Boží a slávě zesnulé se drží striktní smutek. Zrcadla jsou decentně přikryta rouškami, to aby se její duše nezdržovala pohledem a mohla v pokoji odejít za světlem. Svolávají se přátelé, se kterými se společně po devět dnů svorně modlíme a vzpomínáme. Sedí se přitom na zemi (to abychom ...více »

Manhattan

Dobruška
6. 11. 2007
Komentáře: 18, posl.: 18. 11. 2007
Člověk míní, Pán Bůh mění (teda ti druzí lidi mění)! Povzbuzená a trochu překvapená páteční večerní mou první americkou výplatou jsem se začala až nezřízeně těšit na svůj první day off, zasloužené volno.

Měla jsem úžasný plán. Dopravit se po svých k první zastávce subwaye a pustit se na Manhattan. Na mapě vypadá Central park jako pravidelný zelený obdélník. Jsem tvor veskrze přírodní a tolik zeleně pohromadě uprostřed gigantického města New York byla pro mě víc než výzva. Vynechat tak zajímavé místo, jakým bezesporu Central park je, by byl pro každého hřích.

Za těch pár ...více »

Jestřábí žena: budeš tady často…!

Dobruška
23. 10. 2007
Komentáře: 23, posl.: 4. 11. 2007
Chvíli po poledni se nečekaně vrátil Joshua. Nakouknul do hrnců (uvařeno bylo) a oznámil mi: „Dnes vyzvednu děti sám a později jedeme ven. Připrav se a nezapomeň se převléknout.“

Udělil rozkazy a když mě přelétl pohledem, dodal: „Nic jiného než kalhoty nemáš?“ Zaskočil mě, a jakoby na mne vychrstnul vědro ledové vody. Co mu vadí na mých slušných (a koneckonců jediných) džínách?!“

“Jedeme k rodině, naše ženy nosí sukně,“ doplnil, když zaregistroval mé nebetyčné překvapení a barvy měnící tvář. Taková nehoráznost! O taktu asi nikdy ...více »

Rád tě poznávám…

Dobruška
9. 10. 2007
Komentáře: 16, posl.: 13. 10. 2007
Noc pokročila. Zestárla nám rychle, stařenka shrbená a děti ne a ne jít spát. „Jak jste se dnes měli?“ Zeptal se otec, když se mu podařilo setřepat Tifany z krku a dostat se do obývacího pokoje a usadit se na protějším gauči. Tu otázku vyslal do prostoru, neadresně a nikdo se ani neobtěžoval s odpovědí, jen babi Marienka začala balit své věci a chystala se k odchodu.

Zatrnulo mi. Teď, do noci půjde? Sama? Tohle bylo vážně víc než neobvyklé! Před půlhodinkou jsem sama sobě přísahala, že se nebudu ničemu divit, ale utvrdila jsem se jen ve svém prvním postřehu. V hierarchii ...více »

To tě nesmí ani napadnout!

Dobruška
25. 9. 2007
Komentáře: 58, posl.: 26. 9. 2007
Poslíček s pizzou zazvonil za necelých deset minut. K tomu nebylo co dodat. Za tu dobu bych ani chleby s máslem nepřipravila. Marko platil sám, nikým si tuhle výsadu vzít nedal a velkoryse přenechal dyško. Nebyla to zrovna levná večeře (patnáct dolarů mi připadalo jako rouhání), ale nacpala se celá smečka. Jen já a Marienka jsme odmítly. Mně osobně pizza nikdy nic neříkala a babi prohlásila, „že jí po pizze pálí žáha“.

“Doufám, že umíš vařit?“ připomněla se po chvíli Marienka. „Tady se totiž musí kuchtit každý den.“ Říkala to, jako by to měla být nějaká ...více »

Hezky voníš…

Dobruška
11. 9. 2007
Komentáře: 37, posl.: 23. 9. 2007
Teprve teď mě vedla do poschodí. Kráčely jsme po čistém, dřevěném naleštěném schodišti. Všechno tady od počátku působilo vzdušně, možná to bylo jednoduchou světlou malbou, ale i tak jsem se divila, jak pěkně tu může být při čtyřech dětech.

Zavedla mě do malého pokojíku hned za rohem, nejblíže schodišti, do pokojíku bez dveří, ale s velkým oknem bez záclon s výhledem do dvora, přesně na „naši kuřárnu“. Tentokrát jsem viděla šedý plot z jiného úhlu a bylo mi dovoleno nakouknout i k sousedům.

Nic zajímavého tam nebylo. Bílá, plastikem obložená stěna a dvě malá ...více »

Chůva… nebo holka pro všechno??

Dobruška
28. 8. 2007
Komentáře: 16, posl.: 30. 8. 2007
Myšlenky mi letěly hlavou jak hurikán pátého stupně nebezpečí. Myslím, že takový poslední řádil v Americe pod jménem Andrew. Co bude příště? Vrátí mi Jolana zálohu na bydlení? Kde budu spát příští noc?

Nikdo nemluvil. Cestovali jsme zpět k bytu, kde se momentálně nacházel můj jediný skromný movitý majetek – kufr narvaný knížkami a nějakými nezbytnými hadříky na převlečení.

Asi už bylo všechno řečeno. Občas se každý z nás ocitne na hluchoněmém rozcestí, kde kolem vás doslova bují život, lidé se smějí, hubují, předávají si informace, nebo jen lhostejně přihlíží a vy jste ...více »

Umíš vychovávat americká děcka??

Dobruška
14. 8. 2007
Komentáře: 48, posl.: 18. 8. 2007
Nezůstala jsem dlouho sama se svým očekáváním a těšením se na věci a události příští. „To budu zase sama,“ zděsila se Halina po návratu z práce, když jsem jí oznamovala pro mne tak radostnou novinu.

Schoulila se do klubíčka v rohu postele (jako bezbranné zvířátko) a naoko se zakoukala do knížky. Jen občas ke mně vyslala pohled plný bolestínství a hlasitě vzdychla. Celá její bytost vysílala do pokoje ukřivděné signaly. Tak už to v životě chodi, že co je pro jednoho radost a potěšení, pro druhého znamená zármutek. Na tři dny se naše kruhy (osudové) proťaly a teď jsme měly ...více »

Amerika na mě vycenila zuby

Dobruška
31. 7. 2007
Komentáře: 32, posl.: 4. 8. 2007
Cesta zpět od oceánu proběhla celkem v klidu, jen Halina zpestřovala naše cestování nepřetržitým pofňukáváním. Vážně se spálila a nedej Bože, kdyby se jí někdo z cestujících v subwayi náhodou otřel o ramena.

Seděly jsme podél stěn vozu (lavice lemují vagón) jako slepičky na hřadě, tak už to v newyorské subwayi chodí od nepaměti a měly jsme dost štěstí. Vlaky nebyly natřískané. Jarní podvečer působil měkce a vlídně, malinko se ochladilo a mně se
zmocňoval smutek, protože jsme právě opouštěly místa, kde myšlenky a pocity mají křídla mořských orlů…

Do vlaku přistoupil ...více »

Já bych tak ráda k moři…

Dobruška
17. 7. 2007
Komentáře: 22, posl.: 18. 7. 2007
Pobyt u Poláků pokračuje. Odpoledne jsme s Halinou vyrazily na nákup. Zavedla mě do nejbližšího nákupního střediska. Nebylo to zrovna nejblíže, udělaly jsme si pěknou procházku a odpoledne v neděli bylo na Brooklynu více než živo.

Stále mě překvapovala ta rozmanitost lidí. Tady bylo na ulicích i více Židů (ortodoxních), muži odění v těch svých černých fráčcích, s krovkami kabátů poletujícími za nimi jako černá křídla rozčilených můr. Pejzy, svislé střapce tmavých ruliček vlasů kolem uší. Někteří v kloboucích, někteří jen v jarmulkách. Mezi Poláky se traduje
vtip: „Víš, ...více »