Americké střípky
Let´s speak English – in San Francisco (2.)
Eliška Domanská1. 10. 2008
Komentáře: 1, posl.: 4. 10. 2008

Létání už dnes není co bývalo – je mnohem bezpečnější. Pryč jsou doby, kdy letadla mohla létat jen pod úrovní mraků, kde jimi otřáslo a zahoupalo každé škytnutí větru. Takové cestování bylo tehdy jen pro ty nejotrlejší. Dnes už to dávno neplatí – dnes je létání tím nejbezpečnějším způsobem přepravy, jaký vůbec existuje.
Je neuvěřitelné, jaký pokrok letadla udělala – vždyť je to teprve 105 let od chvíle, kdy se do vzduchu vznesl první létající stroj. Byl to Flyer bratří Wrightů a ...více »
Laptop
Dobruška10. 6. 2008
Komentáře: 48, posl.: 7. 10. 2008

Ne, nebudu se vymlouvat, jen na svou obhajobu uvedu několik faktů. Vstávám v šest ráno, každý, každičký den. V osm už jsem v práci a domů se vracím zas až večer. Takže času vážně pomálu.
Ve volných dnech (někdy jeden – málokdy dva za sebou) doháním resty, co jsem nestihla přes týden. Naštěstí jsme tady všichni zdravotně celkem v pohodě. Bábinka Irenka už je v domově důchodců (a mně tím pádem přibylo cestování za ní).
...více »
Je to tady celé jako jeden kriminál!
Dobruška20. 5. 2008
Komentáře: 8, posl.: 11. 8. 2008

Její kuchyň byla totiž vedena přísně „glad košer“. Košer v překladu znamená čisté – a glad košer je ještě čistější. V podstatě to znamená, že se NIKDY nejí společně mléčné a masové výrobky. Zapomeňte na naši svíčkovou, nebo jen obyčejné kuře na ...více »
Nenáviděly jsme se navzájem!
Dobruška6. 5. 2008
Komentáře: 46, posl.: 12. 5. 2008

Na talířku přede mnou se skvěl nějaký bílý nok. Připomínal vzhledem naše krupicové noky do polévky. Žádné máslo a kakao, či opražená strouhanka se nekonala, zato talíř zdobil miniaturní kousek vařené mrkve a řapíkatého celeru. Vedle položila paní domu dva malinké a průhledné krajíčky bílého chleba a plastikovou průhlednou vidličku. Na můj zvědavý a ...více »
New York? Zůstaly jen vzpomínky…
Dobruška15. 4. 2008
Komentáře: 14, posl.: 19. 4. 2008

“Ale co, kuš, babo!“ Okřikla jsem v duchu sama sebe. Není přece jisté, zda by se ten neblahý tlak nestupňoval a já bych se později musela rozhodnout za mnohem horších ...více »
V uších mi dlouho znělo poslední české slovo…
Dobruška1. 4. 2008
Komentáře: 31, posl.: 19. 4. 2008

Kristýna sama začala jevit známky netrpělivosti. Ono cestovat od božího rána přes celý New York ve dvou směrech přece jen zabere hrůzu času. Už se mnou strávila celé jedno dopoledne, jen tak z nezištnosti a to jí nikdo nezaplatí….
Moc jsme nemluvily. V subwayi bylo ...více »
Kristýna
Dobruška18. 3. 2008
Komentáře: 32, posl.: 23. 3. 2008

“Musím si pro ručník a věci, nechala jsem to na pláži,“ prosila jsem plavčíka o strpení a z podhledu pozorovala jeho rozesmátou tvář. „Fakt jsem se netopila, jen jsem nevěděla, jak vám to vysvětlím v anglině.“
“Jak dlouho jsi tady?“ zeptal se mě namísto odpovědi. „Proč?“ Vrátila jsem přihrávku. „Protože mi stále vykáš, to tu ...více »
Obvinění
Dobruška26. 2. 2008
Komentáře: 21, posl.: 10. 3. 2008

Joshua si dával načas a mě to vážně znervozňovalo. Vrátil se až v pozdním odpoledni, unavený a bez nálady. Něco ho muselo trápit víc než Tifanin problém, přesto jsem se nevyhla obvinění z jeho strany, až do chvíle, kdy jsem vystrkala Marka z pokoje a celou historii popravdě objasnila. Přesto jsem si nebyla jista, nakolik až se ...více »
Nerada prohrávám, nerada ztrácím…
Dobruška12. 2. 2008
Komentáře: 29, posl.: 15. 2. 2008

Zatímco zákazník platí (a hlídá si penízky), chlapec či dívka či důchodce pakuje vše do silonových tašek a takto nabalené zboží ukládá do košíku – obrovských nákupních vozů.
Dost mě ten servis překvapil, tenkráte jsem to zažila prvně a přiznám se, že hlavou mi letěla hříšná myšlenka – poznámka na konto rozmazlených amíků; ...více »
Vánoce…
Dobruška11. 12. 2007
Komentáře: 17, posl.: 17. 12. 2007

Uznejte sami, že to není nejlepší čas na psaní příběhu, ve kterém právě propuká léto. Nějak se nám to vymyká sezóně a ne a ne se strefit do vánoční ...více »
Let´s speak English – in San Francisco (1.)
Dominika Eliášová23. 9. 2008
Komentáře: 1, posl.: 30. 9. 2008

Angličtina je v dnešní době velmi důležitá. Učí se jí už děti na základní škole, mnohá slova se používají v českých textech, i když česká nejsou (nedávno jsem viděla jeden článek, kde byla zmínka o irském pubu), a pokud anglicky neumíte, tak si v drogerii nekoupíte ani krém na ruce.
Pokud s učením angličtiny – nebo kteréhokoliv jiného jazyka – jednou začnete, pak nesmíte polevit v posilování a udržování svých znalostí. Tím nejlepším, co pro sebe můžete udělat, aniž byste opustili ...více »
Staré dobré časy…
Dobruška27. 5. 2008
Komentáře: 17, posl.: 5. 6. 2008

Až teď jsem se poprvé za celý týden dostala na počítač. Celých deset dnů byl doslova blázinec. Bábinku (96 let starou) jsem odvezla do špitálu a už se domů nevrátí.
Jeji dcerka (mimochodem jsme stejně staré) přijela z Bostonu a po několika dnech pobytu si ji odveze někde poblíž, bude to něco jako domov důchodců, ale mnohem komfortnější, samostatné ...více »
Na tvá slova, babi, došlo…
Dobruška13. 5. 2008
Komentáře: 14, posl.: 5. 6. 2008

Představa, že teprve ráno jsem utíkala od cigánů s děsem v zádech, a že během několika málo hodin jsem se přenesla z konce dvacátého století zpět do počátku osmnáctého, mi připadala neuvěřitelná, a kdyby mi někdo tvrdil, že je to možné, poslala bych ho urychleně na psychiatrické vyšetření. Teď jsem v té situaci byla sama, a vůbec jsem si nepřipadala jako blázen.
Drhla jsem vanu v koupelně (v té společné, kde se koupaly děti, ...více »
Postel
Dobruška29. 4. 2008
Komentáře: 20, posl.: 4. 5. 2008

Tady se nedalo pospíchat. Židovka za volantem se umně vyhýbala všem těm poházeným tříkolkám, malým bicyklům a kočárkům s panenkami a nijak se nad tím nevzrušovala. Byla na to zvyklá. Všude pobíhaly děti – houfy dětí, a tady za bezpečným plotem to byl pro ně ráj na zemi.
Bezstarostně dováděly a hlučely, jejich pokřik tlumily až koruny vysokých jedlí, smrků a rozložitých dubů ...více »
Netušila jsem, jak velkou chybu dělám…
Dobruška8. 4. 2008
Komentáře: 23, posl.: 14. 4. 2008

Ještě štěstí, že na zázraky nevěřím. Zázraky jsou nejen dílem osudu, ale především osobního snažení, odvahy a nesmírného množství práce (a na to věřím). Stávají se občas, ale více než občas je jim třeba napomoci nejméně osobní silou a disciplínou.
Lidé říkají: „Pomoz si sám, Bůh ti pomůže…“ Doufala jsem jen, že budu mít i nadále dost sil ...více »
Šílený strach mi svíral hrdlo!!
Dobruška25. 3. 2008
Komentáře: 36, posl.: 30. 3. 2008

Vzrušená z právě uplynulého dne jsem dorazila do domku. Ještě tu nikdo nebyl, ještě jsem měla pár chvilek pro sebe. Promítala jsem si v duchu všechny detaily právě uplynulého dne a bylo mi fakt docela lehce na duši.
Joshua s dětmi se přiřítili až před desátou večer. Klimatizace v domě už dlouho běžela naplno. Venku totiž začínala vedra, nezvyklá vedra, na která evropská dívka tak brzy zvyklá nebyla. Týdny před tím dneškem jsem se vždy po ...více »
Blbečku americkej…
Dobruška4. 3. 2008
Komentáře: 27, posl.: 10. 3. 2008

Jaképak viny? Ptala jsem se sama sebe. Nic špatného jsem neprovedla. Často se stává, že se ztrácíme sami v sobě. Pod tlakem různých okolností ustupujeme před predátory, občas tak daleko, že není čestného úniku z rohu, do kterého jsme zahnáni. Připadala jsem si jako bezbranná loutka, jako ...více »
Pokora, Hrdost, Rozum a Odvaha…
Dobruška19. 2. 2008
Komentáře: 34, posl.: 20. 3. 2008

Pokora tiše a skromně namítla: „Ale máš co jíst, nespíš pod mostem a nikdo tě nemlátí. To přece můžeš zvládnout a nechci strašit, tam venku v té americké džungli může být mnohem hůře..“
“Jak, hůůůůře!!!?“ Ječela Hrdost. „Co může být horší než ztráta svobody, přijímat rozkazy od rozmazlených děcek a arogantního, nevyzrálého mladého chlapa?! A to nemluvím o normální pracovní době. Osmnáct ...více »
Bouře
Dobruška18. 12. 2007
Komentáře: 6, posl.: 8. 1. 2008

Teď vás seznámím okrajově s radostmi majitelky a tudíž provozovatelky nájemního domu. Tady v té Emerice…
Jak už jsem mnohokrát zmiňovala v předchozích vyprávěních, zákony tady platí a jejich porušení či pouhé zanedbání povinnosti se trestá rychle – a krutě.
Zároveň s radostmi vlastnictví „nějakého majetku“ berete na svá ramena i zodpovědnost a povinnost ...více »
Chyběla jsi mi, mám tě moc ráda…
Dobruška4. 12. 2007
Komentáře: 14, posl.: 9. 12. 2007

Starosti o mou „dočasnou rodinu“, aniž jsem si uvědomila a chtěla připustit, zadřely se mi pod kůži jako tříska. Těžko odstranitelná a ještě dlouho poté, kdy ji vytáhnete, zůstává na kůži dráždící bolestivě poraněné místo. Jejich osud se spojil s mým. Jejich radosti se stávaly mými radostmi, jejich trápení bylo i mým trápením.
Člověk je křehká nádoba, snadno podléhá okolnostem a přizpůsobuje se, i když s mnohým niterně nesouhlasí. ...více »